Amanita muscaria, běžně známá jako muchomůrka červená, zaujme svým pohádkovým vzhledem s jasně červenými kloboučky zdobenými bílými skvrnami. Tato ikonická houba, pravděpodobně nejstarší lidstvu známý halucinogen, vybočuje z řady psychoaktivních hub a nabízí cestu, která se výrazně liší od té, kterou poskytují známější druhy magických hub obsahující psilocybin a psilocin.
Článek slouží pouze ke vzdělávacím účelům. Více o tom jak nakládat s informacemi na našich stránkách najdete v našem prohlášení odpovědnosti na konci článku.
Muchomůrka červená vs houby s psilocybinem
Zatímco "magické houby" obvykle označují druhy obsahující psilocybin, Amanita muscaria neboli muchomůrka červená se od nich liší jak vzhledem, tak i psychoaktivní cestou. Psilocybinové houby s tlumenějšími barvami vděčí za své účinky psilocybinu a psilocinu, které působí na serotoninové receptory a vyvolávají transcendentní stavy a hluboké duševní projevy.
Naproti tomu houby Amanitas, často spojované s bájnou muchomůrkou, se prostřednictvím svých účinných látek: muscimolu, kyseliny ibotenové a v menším množství muskarinu zapojují do jiné části chemie mozku, především do neurotransmiterových receptorů GABA. Tyto látky navozují v malém množství zážitek, který se netýká příliš psychedelických vizuálních vjemů, jako spíše sedativních, snových stavů, čímž se Muchomůrky odlišují jako jedinečná třída psychoaktivních hub. Tyto látky obsažené v muchomůrce však mohou být na rozdíl od psilocybinových hub životu nebezpečné, a proto vyžadují vysokou pozornost.
Muscimol vs psilocybin
Na světě můžeme najít více než 200 druhů hub obsahujících psilocybin a psilocin. Psilocin je primární látka vyvolávající psychedelické účinky. Obě tyto látky působí primárně na serotoninové receptory v mozku.
Psilocybin a psilocin jsou blízce příbuzné sloučeniny obsažené v magických houbách. Hlavní rozdíl mezi nimi spočívá v jejich chemické struktuře a způsobu fungování v těle. Psilocybin je proléčivo, což znamená, že není aktivní ve své původní formě. Po požití tělo metabolizuje psilocybin na psilocin, což je sloučenina, která skutečně vyvolává psychedelické účinky. Psilocin přímo interaguje se serotoninovými receptory v mozku, což vede ke změně vnímání, nálady a myšlenkových procesů. Tato metabolická přeměna je nezbytná pro vznik psychoaktivních účinků, čímž se rozlišuje role psilocybinu jako prekurzoru a psilocinu jako účinné látky.
Muchomůrky však na serotoninové receptory nepůsobí. Jejich hlavní psychoaktivní složka, muscimol, působí na centrální nervovou soustavu tím, že se zaměřuje na GABA receptory, což vede ke stavu, který je někde mezi sedativně-hypnotickým a psychedelickým zážitkem. Kyselina ibotenová, další významná sloučenina v Muchomůrkách, působí na glutamátové receptory a může se přeměnit na muscimol, což zvyšuje psychoaktivní profil této houby. Na druhou stranu je kyselina ibotenovová jako taková pro tělo toxická. Nejnebezpečnější je pak muskarin, který může být i v malém množství smrtelný. Proto se pro muchomůrkové produkty používá výhradně čistý muscimol, který může být také rizikový, a proto vyžaduje velkou pozornost.
Muscimol
Muscimol je psychoaktivní látka, která se nachází v houbách rodu Amanita. Působí jako agonista na receptory GABA-A v mozku, což vede k sedativním a hypnotickým účinkům. Tato sloučenina je zodpovědná za psychoaktivní vlastnosti některých hub. Více o vlastnostech této látky se můžete dočíst v našem článku o účincích, rizicích a předávkování.
Kyselina ibotenová
Kyselina ibotenová je neurotoxická sloučenina, která se nachází v houbách rodu Amanita. Napodobuje neurotransmiter glutamát a může se přeměnit na muscimol, čímž zesiluje jeho psychoaktivní účinky. Kyselina ibotenová je spojována s neurotoxickými i psychoaktivními účinky těchto hub.
Muskarin
Muskarin je toxin vyskytující se v některých druzích hub. Ovlivňuje parasympatický nervový systém stimulací muskarinových acetylcholinových receptorů. To vede k příznakům, jako je zvýšené slinění, pocení a nevolnost. Toxické účinky muskarinu jsou především na autonomní nervový systém. Muskarin může být i při velice malém množství smrtelný.
Léčebné využití magických hub a jejich právní status
Jak houby s psilocybinem, tak Muchomůrky prokázaly potenciál pro léčebné využití. Psilocybin byl zkoumán pro svůj potenciál při léčbě různých poruch, včetně deprese, úzkosti a závislosti. Muchomůrky jsou se svými jedinečnými sloučeninami také velice slibné, zejména při léčbě úzkosti, stresu a podpoře spánku.
Legálnost těchto hub se liší. Psilocybinové houby jsou v mnoha zemích přísně regulovány nebo zakázány kvůli svým silným psychoaktivním účinkům. Naproti tomu Muchomůrky spadají do šedé zóny, primárně proto, protože jsou brány jako jedovaté a protože kombinace obsažených látek přímo v Muchomůrce způsobuje otravu a smrt. Některé státy však muscimol na seznamu zakázaných látek mají.
Shrnutí
Muchomůrky a psilocybinové houby představují dvě odlišné cesty v oblasti psychoaktivních hub, z nichž každá má svou jedinečnou historii, chemii a účinky. Muchomůrka červená se svými sedativními a sny vyvolávajícími vlastnostmi nabízí psychoaktivní zážitek, který kontrastuje s transcendentními a vizuálními cestami, jež poskytují houby s psilocybinem. S pokračujícím výzkumem bude jasnější celý potenciál a rizika těchto fascinujících hub, což může otevřít nové možnosti terapeutického využití a rozšířit naše chápání vědomí a duševního zdraví.
Informace uvedené v tomto článku není možné chápat jako odborné rady, ani s nimi nelze takto zacházet. Tyto informace slouží pouze ke vzdělávacím účelům. Více se můžete dočíst v našem prohlášení odpovědnosti.